V minulosti byl osud člověka zpečetěn už v jeho dětství. Když byl učenlivý, jeho rodině o vzdělání šlo a nikdo z příbuzenstva neměl politický ‚škraloup‘, byla šance dostat se na dobrou střední a třeba i vysokou školu. A byť si pak takto vzdělaný člověk obvykle neměl se svou odborností možnost přivydělat někde na melouchu, žil si na tehdejší dobu aspoň pohodlně. Třeba někde v kanceláři.

A kdo si pouštěl ústa na špacír nebo měl ve skutečně širokém okruhu příbuzných někoho, kdo nedržel ústa a krok nebo dokonce emigroval, měl i v případě těch nejlepších předpokladů smůlu. Toho režim k ničemu lepšímu nepustil.

Když tehdy člověk nastoupil do zaměstnání, dostal automaticky nevalný tabulkový plat. Často vyslovenou almužnu. A pokud neuměl krást tak, aby mu na to nikdo nepřišel, hlavně ze státního, nebo pokud se nestal melouchářem, lenošícím v zaměstnání a činícím se v mimopracovní době, ve svém volnu, nikdy se na nic pořádného nezmohl.

Pokud chtěl mít někdo něco lepšího, potřeboval toho, koho zároveň nebylo záhodno mít. Tedy nějakého příbuzného emigranta, který by mu občas poslal nějakou tu valutu na nákup v Tuzexu. Nebo se dalo přilepšit si i tím, že si člověk nadělal známosti. Kdo měl známé v obchodě s ovocem a zeleninou, dostal někdy i trochu toho exotického ovoce, kdo měl známého řezníka, ten sehnal pod pultem i nedostatkové maso, někdy se hodilo mít známého i v prodejně s elektronikou a podobně. Jenže to chtělo mít co nabídnout. A to běžní lidé často neměli.

A tak se stálo ve frontách v naději, že třeba něco přivezli a dojde i na toho čekajícího. Lidé se i v obyčejných obchodech hádali a přetahovali o zboží, včetně toho tuctového a podřadné kvality, boty vyšly leckoho i na měsíční plat…

Dnes máme vše, na co jenom pomyslíme. A často se prodejci předhánějí v nabídkách, jen abychom nakoupili právě u nich. A jakýchkoliv peněz máme tolik, kolik si zasloužíme, za práci, na kterou máme. Takže bychom si měli pochvalovat. Ale nějak si nepochvalujeme. Jsme nepoučitelní, a to i z vlastní historie. A tak by se možná měl založit nějaký socialistický skanzen. Aby se tam občas poslali ti, kdo tvrdí, že za komunistů bylo líp.